Jako homeopat kladu velký důraz na individuální přístup ke každému pacientovi, neléčím pouze nemoc, ale především klienta. Klient představuje celek složený z fyzické části a části psychické, nehmotné složky člověka. Je tedy velmi náročné všechny tyto vazby při vyšetřování i návrhu terapie vnímat a zasazovat si je i do souvislostí s vnějšími okolnostmi.

Při léčbě podle naší školy pak vycházíme z teorie, že člověk se během života dostává do jednotlivých životních situací a tedy do obrazů homeopatik…léčba tedy postupuje naopak, tj. v čase zpět od současnosti do minulosti a je sestavena z homeopatik, které postupně řeší události v životě, kterými jste si prošli a v důsledku kterých mohla vzniknout nemoc. Na základě toho dochází k uzdravení. 

Homeopatie patří mezi celostní (holistické) metody a právě proto, že ji před více než 200 lety založil evropský doktor medicíny Samuel Hahnemann, je nám možná svým evropským původem bližší než čínská medicína nebo ayurvéda, které mezi celostní metody také patří. Název homeopatie vychází z řeckého homoios (podobný) a pathos (nemoc). Ač se to nezdá, homeopatie má přísná pravidla, jak zhodnotit probíhající účinky homeopatika, hierarchii příznaků atd. Není to žádná metoda pokus-omyl. Vybírám jedno homeopatikum pro určitou dobu, které nejlépe odpovídá energii nemoci pacienta a přesně hodnotím, zda a jaká nastala změna. Tak se běžně stává, že několik lidí s podobným problémem dostane zcela jiné homeopatikum, podle své osobnosti a způsobu, jakým se u nich problém rozvinul. U většiny klientů musím rozkrývat vrstvu po vrstvě a postupně postupovat k cíli.

Klasická medicína (lékaři) neboli alopaté neléčí člověka jako celek, ale léčí vždy poruchu konkrétního orgánu, většinou odděleně od ostatních fyzických a psychických problémů pacienta. Lékaři nemoc potlačují.

Podáním klasických léčiv snižují příznaky onemocnění, jako jsou bolest, horečka a působí destrukci mikroorganismů. Jenže tím nemoc většinou pouze skryjí a vy si později v budoucnu obtíže s původní událostí ani nespojíme. Zejména dětský věk je období, kdy se rozhoduje o budoucí úrovni zdraví a potlačování symptomů různými lokálními léky může problémy prohloubit. To se samozřejmě týká i psychických problémů, které mohou být stejně závažné jako obtíže fyzického rázu.

Naše škola používá pouze monokompozitní, tedy jednosložková homeopatika. Naproti tomu lékaři-homeopaté i lékárníci-homeopaté až na výjimky používají i polykompozitní (vícesložková) homeopatika. Uvažují „svým“ způsobem a přípravky jsou tedy vždy určené na konkrétní diagnózu a užívají se stejným způsobem jako léčiva klasické medicíny. Nezohledňuje se mentální obraz a léky se vybírají podle fyzických symptomů. Neřeší se příčina, pouze důsledek. Léky se vybírají podle toho, jak v minulosti řešily problém. Jedná se o typické léky pro vybrané nemoci. Už smíchání několika homeopatik přináší mnoho nevýhod, jako např. vzájemné ovlivňování jednotlivých složek přípravku. Navíc v přípravku nemusí být obsažena ta látka, která je zrovna vhodná pro daného pacienta – prostě vám vydají směs léků, která vás zatíží a doufají, že vám jeden z nich zabere. Polykompozitní přípravky se vyrábějí v různých lékových formách, jako jsou tablety, sirupy, kapky, dražé, čípky. Nejčastěji je doporučuje lékárník na základě pacientových obtíží.

Principy homeopatické léčby jsou shodné u lidí i zvířat. Používají se stejné homeopatické přípravky a vychází se ze stejných zákonitostí. Informace o zdravotních obtížích získává homeopat od majitele zvířete a tyto informace jsou zcela zásadní pro následující léčbu. K homeopatovi by tedy zvíře měl přivést jeho majitel nebo ten, kdo s ním tráví nejvíce času. Zvířata homeopatickou léčbu velmi dobře snášejí na rozdíl od léčiv klasické medicíny. Mnoho zvířat vnímá velmi citlivě pachy a hořkou chuť léčiv a klasické léky proto často odmítají přijímat.

Více informací o homeopatii najdete v knihách, které můžete zakoupit www.homeopatickaliteratura.cz